Zahájení sezóny dravců 2024

 

Zahájení sezóny dravců 2024

 

Zdravím všechny, co měli vše Na Háku a po půl roce vyrazili k vodě načechrat šupinky nějakým těm dravcům. V dnešní zprávě od vody bych Vám rád popsal naší „zahájenou“, kterou jsem absolvoval já a Tomáš, kterého znáte z obchodu a který se po uzdravení své „achilovky“ vrátil v plné síle k vodě.

Naší výpravě samozřejmě předcházelo mé nekompromisní chvástání, jak budu ve 4 stát u řeky a v první vteřině nahazovat… No… jak už to tak bývá, byl jsem vzhůru 5 minut před budíkem, abych následně o hodinu zaspal. Jaké překvapení pro mne bylo, když jsem na hodinkách viděl čas 04:30 a z telefonu na mne vyčítavě svítil nepřijatý hovor od Toma. Po ranním shonu se konečně před pátou ocitám na břehu řeky a začínáme. Tomáš tento úsek řeky nezná a tak se vžívám do role průvodce, a doufám, že alespoň něco přijde.

Co se týká naší „taktiky“, po ránu sázíme na hladinové nástrahy, zejména „popy“ a „ploppery“, cílíme především na okouny a štiky, candáta nezkoušíme, je hodně světla a jak pronesl Tom, nejvíc šancí máme se štikou, nemohl jsem než souhlasit.

 Poblíž jsou vidět jak malé rybičky, tak i zálovy a tak chytání na hladinovky oba velmi věříme, pro mne to měla být vyloženě tutovka. Vím totiž, že na místě, které chytáme, se nachází hodně okounů, tloušťů a ne zcela ojediněle se přijede podívat i štička. Ale člověk míní, pánbůh nebo v tomto případě svatý Petr mění, na hladinovku nepřichází nic, dokonce se mi povede můj oblíbený „popík“ utrhnout v křoví, to už chce vážně talent…

Měníme nástrahy za gumy, před námi se na hladině objeví zálov, nahazuji do toho místa menší růžovou gumičku a přichází první ryba, chvíle zdolávání a na břehu se ukazuje první štička cca 50 cm, dokonce jsem měl takové štěstí, že jí úspěšně zdolávám i bez lanka a to má nástrahu zaseknutou v horní čelisti uvnitř tlamy. V podběráku se vyháčkuje sama, rychlá fotka a zanedlouho míří zpět do rodného živlu. Po chvíli přichází klepanec i Tomášovi na gumičku, tentokrát bílou a i on si vytahuje svou první štičku, je to sice miminko, ale i miminka se na zahájenou počítají.

Po těchto úlovcích místo již další rybu vydat nechce a tak se přesouváme… Po půl hodině jsme na místě, které se nachází nedaleko blízké mělčiny. Po příchodu jen na zkoušku nahazuji malou gumovou nymfičku a ihned přichází první okoun cca 20 cm, který se však i díky háčku bez protihrotu pod nohami osvobozuje.

Na místě zanechávám Toma a mířím o pár metrů vedle. Já na novém místě na gumičku vytahuji malého okouna a cca 30 cm okouna pod nohami zasekávám moc brzy. V přímém přenosu jsem sledoval, jak nasává nástrahu a prostě jsem se neudržel. Následně na místě již nechytám nic, ačkoli zkouším celou paletu nástrah, od woblerů, přes hladinovky, smáčky, gumičky až se dostávám do stavu, kdy měním nástrahy víc než je zdrávo, ale bez úspěchu.

Mé trápení se však ani náhodou nepřenáší na Tomáše, jen chvíli po našem rozdělení zdolává další malou štičku a okouna. Po chvíli slyším Tomovo hlasité leknutí a šplouchání vody, to když mu štika, která měla zcela jistě 60 cm, skáče na nástrahu přímo pod nohami. Po úspěšném a rychlém zdolání se v jeho rukou nachází krásná, dobře stavěná štika s opravdovým růstovým potenciálem, ta ještě potrápí mnoho rybiček…

V lokalitě, kde se nacházíme, následně ještě zkoušíme jedno místo, ale bez kontaktu s rybou a tak se domlouváme, že se podíváme štikám na zoubek ještě o pár kilometrů dále. Po příjezdu na místo zde již potkáváme rybáře, kteří zde chytají několik hodin, s výsledkem jednoho okouna. Prvním náhozem na hranu proudu však přichází záběr a ke břehu se blíží další zubatá cca „padesátnice“, před břehem se však díky jednoháčku a až moc dotažené brzdě setřepává z nástrahy a mizí v hloubce. Stejnou taktiku zanedlouho uplatní okoun, který zabere pod nohami, ale díky nedostatečnému záseku se také na vzduch nepodívá.

Je jasné, že zde jsou ryby také při chuti a tak na místě zůstáváme. Odměnou nám je několik utržených nástrah, ale nálada neklesá, Tomáš s úsměvem a pořekadlem „kdo netrhá, nechytá“ převazuje a vesele chytá dál. Já se přesouvám cca 60 metrů pod něj a prochytávám proudnou mělčinu. Nástrahu vedu sice proti proudu, ale vyrovnávám rychlost navíjení s odporem proudu tak, aby se nástraha pohybovala co nejvíc přirozeně, jako rybička, která cestuje proti proudu a má s tím, co dělat. Pečlivě se držím své taktiky až k mému překvapení a pokročilé dopolední hodině přichází záběr. Nástrahu sebral krásný okoun, na podložce ukázal svých rovných 30 cm, takže fotka a hurá zpět do vody. Mám radost, okoun je moje srdeční záležitost a každý kousek 30+ je pro mne velký úspěch.

Měním nástrahu na hladinového „ploppera“ od Berkeley, protože se nechci ztotožnit s tím, že bych na zahájenou neměl ani jednu rybu na hladinovku. Prohazuji mělčí místa za hlavním proudem, Tom má stejnou taktiku a tak maximalizujeme naše naděje na úlovek z hladiny. Po jednom z jeho náhozů se k němu otáčím a chci mu říct, že zálovy často chodí v místech, kde se aktuálně nachází naše nástrahy, buď tam, nebo tam. V tom však cítím slušnou ránu do prutu a zasekávám. Následuje opravdu silný tah a ryba se nechce odlepit ode dna. Zdolávám jí opatrně, tuším pěknou štiku nebo slušného bolena, s 18g prutem si nemohu moc „vyskakovat“ a určovat nekompromisně pravidla hry. Na konci návazce mám kvůli trojháčkům lanko, takže i kdyby to byla štika, nemám strach, že bych o rybu přišel, mohu ji ztratit jedině vlastní chybou. Zanedlouho se ryba ukazuje u hladiny a je jasné, že je to štika, a pěkná…

Po krásném souboji, kdy štiku nenutím ani ke skoku jí podebírám, chvíli ji rozplétám z podběráku, jelikož udělala několik otoček, kolem vlastní osy a dovedete si představit, jak kombinace dva trojháčky, štičí zuby a (naštěstí pogumovaná) síť podběráku asi dopadla. Nicméně, štika je na svobodě, nepotlučená a ve formě, háčky byly za kraj tlamy, takže jsem si jistý, že návrat do vody v klidu rozplave. Po jejím vysvobození z háčků a sítě jí nechávám ve vodě v podběráku chvíli rozdýchat a jde se na měření a focení. Podložka ukazuje 75 cm a já jsem štěstím bez sebe, opravdu vydařená zahájená. Štika je také štěstím bez sebe, protože jí následně pouštíme a za chvíli se domlouváme, že už máme pro dnešek splněno.

Nejsme nejmladší a tak několik hodin vláčení způsobuje každému z nás nějaké to nepohodlí, což bychom ještě přežili, ale doma na nás čekají rodiny a jsme přesvědčeni, že naše „drahé polovičky“ se nemohou dočkat, až jim budeme barvitě vyprávět naše zážitky z letošní zahájené J

Nakonec sčítáme úlovky, na břeh se podívalo celkem šest štik, Tomovi to dnes opravdu šlo, „naklepal“ mi na štiky 4:2, dvě štiky se vyply pod nohami a chytili jsme tři 3 okouny a o dva rovněž přišli u břehu. Za mne krásná zahájená, která ukázala, že nemusí vždy fungovat to, co fungovalo posledně, nebo minulý rok, za další, že i evidentně prochytané místo může vydat rybu, když se dostatečně odlišíte od ostatních a budete mít i notnou dávku štěstí a za třetí, že vše chce trpělivost a péči, úspěchy se dostaví záhy.

Takže se držte, zkoušejte, čemu věříte, ale nebojte se experimentovat, já už se nemůžu dočkat první vycházku za candáty.

 

Na Háček Pepa